V mládí jde o široce kuželovitý strom, který se později stává sloupovitým stromem s rozloženými větvemi. Borka je zpočátku hladká a šedá, potom tlustne, korkovatí a je rozbrázděná a červenohnědá. Oválné, ostře špičaté červenohnědé pupeny se rozvíjejí v čárkovitě měkké tmavě zelené listy, které řídce porůstají větve. Oválně kuželovité šišky jsou dlouhé až 10 cm a mají dlouhé přímé šupiny.
Pseudotsuga menziesii je 30 až 50, někdy až 110 m vysoký strom s široce kuželovitou korunou a vodorovně odstávajícími větvemi. Kmen je štíhlý a rovný. Větvemá 2 až 3 řádu a jsou nicí. Kůlový kořen se zpočátku mění na srdčitý, silné boční kořeny sahají poěmrě daleko. Velice častí je u douglasky srůstání kořenů. Kůra je v mládí poměrně hladká s velkým množstvím pryskyřičných puchýřů, v dospělosti je vytvořena hluboce rozpukaná korkovitá borka. Dřevo má načervenalé až nažloutlé jádro a asi 5 cm širokou běl. Ploché jemné jehlice mají ze spodu dva bělavé proužky, na větvičku dosedají terčíkem a jsou zpravidla dvouřadě uspořádány. Po rozemnutí voní jehlice po citrusech. Dlouze vejcovitě kuželovitépupeny jsou asi 10 mm dlouhé, leskle kaštanově hnědé, na bázi slabě pryskyřičnaté. Převislé a nerozpadavé šišky mají trojklanné pupůrné šupiny delší než plodolisty. Šišky jsou asi 5 až 10 cm dlouhé, mají světle hnědou barvu a jsou složené asi z 50 semenných šupin. Semena jsou smáčkle trojklanné, shora vyklenuté, ze spodu ploché, světle červenohnědé a asi 4 až 5 mm dlouhé.
Z hlediska pěstování jde o druh, který poměrně dobře snáší polostín. Nejlépe roste na hlubších, výživných a vlhčích půdách. Je velice cennou sadovnickou i lesnickou dřevinou. Pseudotsuga menziesii je jedna z hospodářsky nejvýznamnamějších dřevin v lesích na přechodu chladného a mírného pásma.
Douglaska tisolistá je schopna se dožít průměrného věku od 500 až 700, někdy i 1 000 let.