Crataegus x lavalleei 'CARRIEREI'

Hloh Lavallův byl nalezen ve Francii v Arboretu Segrez kolem roku 1870 jako kříženec mezi druhy c. pubescens (syn. c. mexicana) a c. calpodendron (nikoli c. crus-galli, jak se někdy mylně uvádí). Arboretum založil roku 1857 francouzský botanik Pierre Alphonse Martin Lavallée (1836-1884) a ve své době patřilo k největším v Evropě jak co do rozlohy, tak i do významu a prestiže, neboť obsahovalo nejrozsáhlejší sbírku dřevin na světě. Pierre se bohužel dožil pouhých 49 let a po jeho skonu se již vědecké botanické práci na pozemcích věnovalo čím dál méně času, až se objekt stal pouze souborem ukázkových zahrad s mnoha vzácnými stromy a botanickou knihovnou.

Ze záznamů se nepodařilo zjistit, zda tento hloh byl křížencem záměrným nebo vznikl přirozenou hybridizací, jež je hlohům vlastní. Stejnou záhadou zůstává i vztah tohoto stromu a nápadně podobné odrůdy, se kterou roku 1883 – tedy o asi 13 let později – přišel jiný významný francouzský botanik z Paříže Élie-Abel Carrière (1818-1896), ale zda se ti dva vůbec znali, v literatuře nikdo nezmiňuje. Élie-Abel svůj strom popsal v zahradnickém magazínu Revue horticole a nazval jej Crataegus carrièrei, nejspíše neznaje Pierrův hybrid, neboť rodičovství obou stromů bylo shodné. Jediná odlišnost tkvěla ve tvaru, velikosti a větším množství plodů, takže později zahradnická obec uznala Pierrův strom jako přednostní (hybrid) a novější strom jako odrůdu tohoto hybridu se jménem Carrièrei.

Hloh Carrièrei je ve všech ohledech parádní strom menšího až středního vzrůstu, který si od svého vzniku roku 1870 oblíbilo již mnoho zahradních architektů i domácích zahrádkářů. Pěstuje se pro mnoho atraktivních vlastností, k nimž patří zejména hustý růst a husté olistění, pěkný tvar koruny i bez stříhání, bohaté kvetení koncem jara a stejně bohatá nadílka krásných, nejedovatých plodů na podzim. A určitě stojí za zmínku i jeho odolnost suchu a nepříliš kvalitním půdám městských výsadeb. Oceníte jej i v malých zahradách, kam se svým kopaktním habitem vejde i bude hodit.

Jedná se o opadavý strom s velkými (7-11 cm), široce oválnými a velmi lesklými listy tmavě zelené barvy, jež na stromě vydrží dlouho do zimy a opadávají pozdě. Koncem května a začátkem června vykvétají chocholíky složené z drobných, jednoduchých, bílých květů, po nichž se ve druhé půlce podzimu tvoří až 2 cm velké, lesklé, zprvu oranžové, později zářivě šarlatově červené plody. Vypadá nadmíru efektně, když v listopadu, kdy většina stromů je již obnažená po spadaném listoví, tento hloh stále drží jak listy tak i své zářivě vybarvené plody. Na úplném konci sezóny se listy na krátkou dobu zbarví do tmavě vínové a oranžové a rychle opadají.

V mládí roste poměrně rychle do vzpřímeně vystoupavého tvaru a mladší větve bývají řídce posety trny o délce cca 4cm, které se s věkem vytrácí a koruna se zaobluje, aby v dospělosti byla až dvakrát tak široká, jako je strom vysoký. Lze jakkoli stříhat a tvarovat, ideálně po odkvětu, stojíte-li o podzimní plody.

Hloh Lavallův není náročný na půdní typ, pouze nesnáší mokrou zem a vyšší dávky silniční posypové soli, ale s menším množstvím si dokáže poradit, proto se často pěstuje ve stromořadích menších měst. Jakmile zakoření, nevadí mu letní přísušek. Pěstuje se výhradně na plném slunci, ale snáší i mírné přistínění na část dne. Mrazuvzdorný do min. -34 °C a netrpí na spálu růžovitých.

Poslední revize 26-10-2021