Česká jména: sítina rybničná (Dostál 1950), sítina rybniční (Kubát 2002)
Slovenská jména: sitina rybničná (Dostál 1950)
Čeleď: Juncaceae Juss. – sítinovité
Rozšíření: Areál druhu se táhne od západní části Středozemí (vyskytuje se i v severní Africe od Maroka po Tunisko) do střední Evropy, kde má nejsevernější lokality v Německu a Polsku. Na Balkáně roste jen ve vyšších polohách, přesahuje i do Malé Asie a Zakavkazí a roste i na Ukrajině a v jižní části evropského Ruska. V ČR byla tato sítina historicky známa z řady lokalit v jižních Čechách v Budějovické i Třeboňské pánvi, dále na Horažďovicku, v okolí Nepomuku, u Neratovic, na Dokesku a u Lanškrouna. Po roce 2000 bylo zaznamenáno pouze 5 lokalit na Třeboňsku a Jindřichohradecku. Na Slovensku neroste.
Ekologie: Typickým stanovištěm jsou vlhké jemnozrnné písky. Nejčastěji je druh nalézán na obnažených rybničních dnech s nízkou vegetací, často roste spolu se sítinou žabí (Juncus bufonius) a kuřinkou ostnosemennou (Spergularia echinosperma).
Popis: Drobná jednoletá bylina dorůstající výšky 5–35 cm; lodyhy zpravidla vyrůstají v trsech, jsou přímé, velmi tenké. Lodyžní listy jsou nejčastěji 3, kratší než lodyha, žlábkovité, jen 0,5–1 mm široké; listové pochvy nahoře se zřetelnými oušky. Květenství je volný kružel v horní polovině lodyhy; větévky tenké, rozestálé, s oddálenými květy; listeny široce vejčité, suchomázdřitě lemované, kratší než květy; květy trojčetné; okvětní lístky téměř stejně dlouhé, vejčité až kopinaté, 2–2,5 mm dlouhé, blanitě lemované, uprostřed se zeleným pruhem, vnější zašpičatěléé, vnitřní tupé; tyčinek 6; semeník trojpouzdrý, svrchní. Plodem je kulovitá, zelenavá až zelenohnědá, asi 2 mm dlouhá tobolka.
Ohrožení a ochrana: V ČR patří dnes k velmi vzácným, mizejícím rostlinám. Proto je zařazena v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené druhy (C1t), ve stejné kategorii je vedena i ve vyhlášce (§1).
Záměny: Mezi drobnými jednoletými sítinami se tento druh vyznačuje kulovitými tobolkami, jimiž se odlišuje od hojné sítiny žabí (Juncus bufonius) i velmi vzácné sítiny strboulkaté (Juncus capitatus), s nimiž se může vyskytovat na stejných lokalitách. Kulovité tobolky má ještě sítina kulatoplodá (Juncus sphaerocarpus), která však má květenství větvené již od báze a vyskytuje se zpravidla na těžkých, jílovitých, často poněkud zasolených půdách.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 31. 5. 2012 (Kardašova Řečice, Velký Řečický rybník).