Syn.: Aubrieta campbellii hort., Aubrieta henderssonii hort., Aubrieta moerheimii hort., Aubrieta leichtlinii hort., Aubrieta bougainvillei hort., Aubrieta kelwayi hort., Aubrieta wallacei hort., Aubrieta eyriesii hort., Aubrieta tauricola hort., Aubrieta hesperidiflora G. Don ex Loudon
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Zahradní hybrid (zahrady mírného podnebného pásu).
Ekologie: V zahradách jsou tařičky připisovány stanovištním okruhům MK a St (suché zídky, kamenitá stanoviště) výslunných a polostinných exposic. Řada druhů zúčastněných na vzniku hybridů spadá k diagnostickým druhům společenstev chasmofytní kalcifilní vegetace (např. svazu Aubrietion olympicae, spadajícího k třídě Asplenietea trichomanis). Chamaefyt, ve středoevropských nížinných zahradách kvete v březnu a dubnu.
Popis: Vytrvalé rostliny poseté hvězdovitými, vidličnatě štěpenými i neštěpenými chlupy, rozrůstající se v podušky za květu jen zřídka přes 10 cm vysoké. Listy v růžici do 5 cm dlouhé, krátce řapíkaté, vejčité, lineárně lopatkovité, klínovité nebo rhombické, s jedním nebo více páry postranních zubů při vrcholu; lodyžní listy podobné, ale bázemi přisedlé. Květy vyvíjené v krátkých hroznech jsou čtyřčetné, asi 2 cm široké, s nafouklými kališními lístky a růžovými nebo purpurovými lístky korunními, s šesti tyčinkami. Mnohé odrůdy jsou plodné, plodem je krátká nesmáčknutá šešule se dvěma řadami kaštanově zbarvených semen.
Poznámka: Zahradní tařičky jsou odrůdově bohatým hybridním komplexem, na jehož vzniku se podílely balkánské druhy Aubrieta deltoidea, A. erubescens a nejspíš i A. gracilis s maloasijskými A. libanotica a A. olympica. Podobnými hybridy byly nejspíš už roku 1864 uvedené A. campbellii a A. hendersonii, možná také A. mooreana z roku 1858. S jistotou k nim patří v baden-badenských školkách roku 1884 uvedená A. leichtlinii nebo pozdější A. kelwayi s A. wallacei (obě byly uvedeny roku 1912). V té době je už Clibransovy, Leichtlinovy a Prichardovy školky nabízely v řadě odrůd, k nejlepším dodnes patří odrůdy vyvinuté v meziválečných letech G. Arendsem nebo C. Elliottem. V zahradách bývají často chybně označovány jako Aubrieta deltoidea nebo Aubrieta ×hybrida – poslední z obou jmen platně náleží přírodním křížencům balkánských druhů A. gracilis a A. intermedia.
Fotografováno dne 14. 3 2019 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).